Příběhy padesátníka - kapitola 23 (z pohledu Bena) - Nejlepší den mého života

Když Honza zjistil, že jeho žena Jitka je v nemocnici, okamžitě se za ní rozběhl. Vždyť jí pořád miluje! I ona k němu stále něco cítí, i když od něj odešla. Ale mezi nimi je někdo třetí, kdo sleduje své cíle…

Pro nové čtenáře - než se pustíte do čtení příběhu, doporučujeme přečíst si předchozí kapitoly.

Když k nám na cvičák přišly minulou neděli dvě nový kočky, bral jsem to nejdřív jen jako zábavné zpestření tréninku. Vždycky jsem měl rád ženské a od té doby, co ode mne odešla Klára, jsem to zkoušel na každou, která byla aspoň trochu k světu.

Brzy jsem zjistil, že Jana, ta co přišla v růžových holinkách, je úžasná a s chlapama to fakt umí. Lepili se na ní jako psi na hárající fenu. Mně se ale hned od začátku víc líbila ta její kámoška - Jíťa. A shodou okolností se její pes jmenuje stejně jako já – Ben.

Když pak přišly i v úterý, snažil jsem se to na ní rozbalit. Vím, co na takový ženský platí. Pamlsek, odměnka, „sedni“ a nakonec „lehni“. Hlavně si dát bacha na „zůstaň“.

Většina majitelek psů má doma úředníčka, kterej se jich bojí. Myslím psů. A vlastně i paniček. Takže když se chovám rázně jako chlap, občas na psy zařvu, tak mi holky za chvíli zobou z ruky. A myslím, že jsem na Jíťu zapůsobil. Domluvili jsme si rovnou na pátek rande. Ještě se přidal můj známý ze cvičáku, Jarda Jiříček, což se mi hodilo, protože jsem potřeboval nějak zabavit tu Janu.

O tom, co se pak stalo, psali i v novinách. Jíťu porazilo auto. Bylo to fakt hrozný a stalo se to přímo před mýma očima. Navíc jsem na tom měl možná i trochu vinu, protože jsem jí hecoval, a ona pak prakticky vběhla přímo pod auto.

Ale všechno zlý je k něčemu dobrý. Honza, její manžel, se kterým se nedávno rozešli, byl někde na víkendu a tak, když se Jíťa v nemocnici probrala, jako prvního uviděla mě. Dal jsem si na tom okamžiku záležet, znám to z filmů. A tři dny jsem u ní byl od rána do večera. Tohle musí zapůsobit na každou sukni.

Jarda pracuje s tím jejím mužem na nějakym úřadě. Hrozilo teda, že mu to dá vědět, on přijede a překazí mý plány s Jíťou. Tak jsem Jardovi řekl, že otestujeme toho jejího starýho a ať mu nepíše, co se stalo, ale jen pošle SMSku, ať se ozve. Doufal jsem, že si Honza bude myslet, že jde o nějakou pracovní věc a neozve se. A vyšlo to! Honza se neozval a já měl tak Jíťu jen pro sebe.

Vyzkoušel jsem na ní různý finty a třetí den už na mě ty její psí oči visely, jen zavelet. Mohl jsem si s ní dělat, co jsem chtěl. Dokonce si kvůli mně pořídila noční košilku jak pro puberťačky. Ale musím uznat, že jí to v ní fakt seklo.

Sestřičce jsem nakukal, že jsem Jíťy muž. Nebylo to nijak těžký, stejně jsem u ní byl pořád. Ona to pak roznesla po oddělení.

A dneska se stala ta nejhustější věc, jaká mohla. Teda nejdřív to moc úžasně nevypadalo. Jíťa mě pozvracela, když jsem jí pomáhal vstát z postele. Vypral jsem si kalhoty a byl v pokoji jen v trenclích. Když se znenadání zjevil ve dveřích Honza, celkem jsem se lek.

Některý lidi o mně říkaj, že jsem vychcanej, ale mně to prostě jen rychle myslí. Hned mi došlo, jak tý situace využít. A nemusel jsem ani kváknout, jen jsem pár pohyby naznačil, že mám s Jíťou poměr.

Ještě teď se směju, když si na to vzpomenu. Nejdřív jsem od Jíťi jako odskočil. Mělo to vypadat, jako bychom se předtím líbali. To mám odkoukaný od Viewegha z Výchovy dívek v Čechách. Pak Jíťa trochu zavrávorala, tak jsem jí chytnul. Ale ne jak se chytají vrávorající postavy. Ale tak, jak se drží milenky. Zní to jak z ňákýho béčkovýho filmu, ale je fakt, že to zafungovalo

Honza tam jen tupě stál a čuměl na to jak vrána. Už jsem si sumíroval, co řeknu, ale on se otočil a vypadnul.

Pak následovala druhá část této komedie, jakou by nezrežíroval ani Woody Allen. Jíťa nemůže chodit, tak mě poslala za Honzou, ať se vrátí. No, to bylo to poslední, co jsem potřeboval! Toho troubu jsem chytnul až před nemocnicí a namluvil mu, že s Jíťou už dva roky randíme a nechce ho už nikdy vidět.

Vypadalo to, že mi to sežral! Když jsem odcházel, byl pěkně schlíplej. Jsem fakt dobrej, když dokážu z ženský, kterou znám sotva tejden, vytřískat tolik informací, že přesvědčím jejího starýho, že spolu radníme už léta.

Na oplátku jsem zase Jítě řek, že mi Honza prozradil, že má přítelkyni. A že se chce rozvést a aby mu Jíťa vrátila klíče od domu. Až se z toho, chudáček, rozbrečela. Tak to mám pojištěné na obou stranách! Teď už jen zajistit, aby se ti dva nepotkali, a mám jí pro sebe.

Někdo by o mně třeba řekl, že jsem hajzl. Ale já si to nemyslím. Těm dvěma jsem v podstatě pomohl. Znám to, takový ty rozchody napůl, přináší to jen komplikace. Tak jsem jim to pomohl vyřešit.

Sice o tom nevědí a já jim to říct nemůžu, ale měli by mi bejt vděčný. Teď už bude každej z nich přemejšlet o tom, co bude a ne o tom co bylo. Možná bych si mohl místo cvičáku otevřít praxi v manželský a předmanželský poradně. Nebo spíš pomanželský?