No, on ten šok je na bouračce dost zásadní, leckdy horší než zranění. Buďte ráda, že jste patrně dost silná. A že při Vás byl "anděl strážný".

I když jak píšete, je to moment, kdy člověk leccos přehodnotí, ale stačilo to.

Přeji Vám už jen šťastné cesty životem!

Nebojte, on se rozflákne někde jinde.

Chtěl bych něco napsat, ale je to zbytečné. Každodenní praxe, řekl bych. Chce to kameru.

Jedna karma je málo. Ať se Vás štěstí drží i dál.

Kdysi jsem se převrátil na zledovatělé vozovce s dodávkou, kde jsem vezl 10 kanystrů benzínu, v setině vteřiny mi prolétl celý můj život. Jako směnový inženýr na elektrárně jsem občas takto musel jet. Vylezl jsem z auta a už jsem tam nechtěl nastoupit. Přijeli mi pomoci kolegové, otočili to na kola a násilím mě nahnali do auta, jinak bych asi už do něj nikdy nesedl.

Možná by se hodilo co o životě napsal Dean Ray Koontz, americký autor:

,,Vždyť se nejedná o nic jiného než o život. Všichni si jím musíme projít. Ne všichni z nás však dojdou na konec cesty tak, jak na ni vyrazili. Během té pouti přijdou někteří o nohy nebo o zrak při nehodě či ostré výměně názorů, zatímco jiní proplouvají dlouhými roky a jenom sem tam narazí na to, čemu říkáme den blbec“. Možná to zní trochu cynicky ,ale to je život...