Kdy, když ne teď? Aneb Jak se správně rozhodnout.

Teď? Hned? Copak se můžu tak rychle rozhodnout? Proces rozhodování má několik kroků a kdo neprojde pečlivě všechny možnosti a důsledně nezváží varianty, většinou špatně dopadne.

Ať pořád jenom nemluvím a konečně se rozhodnu? Dobře. Jakou jen zvolit možnost rozhodnutí, abych jej neodkládal donekonečna?

Spontánní? Racionální? Intuitivní, závislou nebo vyhýbavou? Ještě že psychologové vymysleli jen pět typů rozhodování, přeci jen čas tlačí… 

Spontánní rozhodnutí. To je potřeba udělat tak brzo, jak jen to je možné. Protože první volba je ta správná. Spontánně jsem se tedy rozhodla, že teď opravdu ne! Zamyslím se a najdu nejlepší řešení. Nejsem přece zvířátko, ale myslící bytost.

Zkusím Racionální rozhodnutí. Tady je nutné silně zvážit všechny možnosti. Dobrá. Takže pokud to neudělám teď hned, udělá se to pravděpodobně samo, i bez mého přičinění… Mozek to vyhodnotil jasně. Musím se vůbec rozhodovat? Je nutné něco tlačit? 

Co na to Intuitivní rozhodnutí neboli instinkt? Nic moc. Hlava se dostala s intuicí trochu do neshody. Instinkt volá po co nejrychlejší akci, na nic nečekej, jdi do toho, jinak reakce nebude zrovna budit libé pocity! Hlava se na to ještě potřebuje pořádně promyslet. Protože Kdo si počká, ten se…

Nikam tedy nespěchám a promýšlím Závislé rozhodnutí. Požádám jiné lidi o podněty a rady k tomu, jaké rozhodnutí by mělo být učiněno. Zkusila jsem to. Dostala jsem odpovědi typu Jdi k šípku! Jdi do háje! Nešla jsem a statečně obrátila svoji pozornost k poslední možnosti rozhodnutí. 

Vyhýbavé rozhodnutí se zdá být nejjednodušší. Stačí vzdát se zodpovědnosti za rozhodnutí a nic nedělat. Ono to nějak dopadne… 

Dopadlo. 

Svěrače povolily a já se rozeběhla k šípku. Spontánně, intuitivně a závisle na biologickém pochodu mého těla. Racionálně jsem si uvědomila, že některá rozhodnutí zkrátka nepočkají…